Rozhovor s Honzou Dvořákem (sitár)

Jan Dvořák, multiinstrumentalista, skladatel a tvůrce unikátního vztahového modelu tónů přehledně vysvětlujícího problematiku mikrotónů. Veřejně hraje indickou klasickou hudbu v duu Jan&Jakub Dvořákovi.

 

Honzo, na začátek položím otázku, která není originální, a předpokládám, že jsi na ni odpovídal už hodněkrát: jak ses dostal k sitáru?

Nedávno jsem shlédl historický záznam z vystoupení mé ex-ex-ex kapely, kde hraju 15 minutové jazz-kytarovým intro na House Of The Rising Sun pro rozjásaný dav open-air festivalu. Dnes vím, že se jedná o inklinaci k Alapu (což je bezrytmické uvedení do ducha skladby) a že existuje druh hudby, kde je toto nejen žádoucí, ale i stěžejní. Pravda, obecenstvo je trochu jiné než na rockových festivalech a počet spoluhráčů se redukuje na jednoho, max. dva J.  

Další incident se zpětným uvědoměním: jednou jsme s naším učitelem jógy seděli u čaje a na pozadí hrály mé kytarové písně (nahrané s plnou kapelou) a on ze svatého vytržení pořád opakoval „George Harrison“ … Tehdy jsem se tomu smál a na věc zapomněl. No a do roka a do dne jsem měl doma první sitár…  řeklo by se: náhoda!

honza

Na jaký sitár v současnosti hraješ?

Studuji „vokální“ styl hry, Gayaki, a tak i sitár je toho druhu (říká se mu také Gandhar-Pancham, nebo Vilayat Khan). Mistrovský kousek od bratrů Sardarových z Kolkaty. Můj učitel Amit Chatterjee má dvojče, takže víc nehledám. Nechtěl jsem žádné zdobení, jen čisté dřevo. Rovněž kobylka a ořech jsou z parohu indického Sambara kvůli zvuku se správným poměrem alikvót. Jde o jiný druh zvuku, než se používá k „instrumentálnímu“ stylu hry (Ravi Shankar, Jiří Dohnal apod J).

 

Jaké hudbě se na sitár věnuješ?

V současné době hraji na sitár a surbahar pouze severoindickou klasickou hudbu (tj. Rágy)  a pak také Bhajany (tj. indické duchovní písně) – vše se zpěvem v doprovodu tanpury a občas tabel.

Mou niterní potřebou je plně porozumět principům hudby a jejímu vztahu k duchovnímu rozvoji člověka. Spirituelní hudba je k tomu ideální, protože v sobě obsahuje vše – jak hudbu tak i přírodní zákony.  Indická klasická hudba má navíc výhodu, že všechny aspekty jsou velmi podrobně zmapovány, popsány a tisíciletími prověřeny. Její tradiční forma vede nejen posluchače, ale i interpreta,  postupně a stabilně k cíli, což je celková harmonizace, meditace a potažmo poznání sama sebe. Je nenásilnou paralelou Krija-jógy, Pranajámy nebo čínského Čchi-kung neboť přímo působí na energetické dráhy a centra v jemném těle člověka (ale i ostatních živých tvorů včetně rostlin). Sám jsem svědkem zázraku vyléčení autismu syna, jenž se stal mým spoluhráčem zpočátku „jen“ na tanpuru a nyní i na tabla (a v jiné hudbě na basovou kytaru).

 

Problém dneška vidím v odtržení hudby od jejího spirituelního vlivu. Proto je naší misí prakticky demonstrovat, co tato hudba dokáže a jaké jsou její zákonitosti. V podstatě se v rámci studia (vždy pod vedením učitele) stačí navrátit k původnímu záměru indické klasické hudby – tj. učení Véd a Upanišád otisknuté do zvuků. Vlastní manifestace  pak už nebude „indická“ v kulturním smyslu, ale universální, zabarvená jen persónou interpreta (není zde myšleno ego). Bude tedy vždy odpovídat současným potřebám lidí a nikoliv retro-etno zajímavostí nebo přehlídkou virtuozity či nápaditosti.

 

Dle nejen mé zkušenosti je pouze několik nástrojů schopných plně reflektovat jemnosti Ducha v Jeho šíři – a jsou to ty nástroje, které nejlépe imitují lidský zpěv: z indických Rudra Vína, Surbahar/Sitar, Sarangi, Sarod, Bansuri,  z evropských Housle /Viola/Violoncello –  prostě všude kde lze plynule měnit výšku tónu s možností přirozeného ladění (ne temperovaného). Mluvíme teď pouze o melodii, ne o široké harmonii.

 

Upřímně, kdyby sitár a rága neumožnovala výše řečené, nezajímalo by mě to. Zábavní či emoční hudba včetně instrumentálního „blbnutí“ se dá s menším úsilím a lepším výsledkem provozovat na západních nástrojích.

 

Za vše vděčím svým učitelům, v hudbě především Pt.Amitovi Chatterjee, jenž je jak mistrem Indické, tak západní jazzové hudby a především praktikujícím jógínem. Děkuji všem, co mají o spirituelní hudbu byť jen okrajový zájem a tak přispívají k naší harmonizaci…